Kapitola 2. - Druhá

1. července 2010 v 14:14 | Xemantha |  První


Nejspíš to jako upírka ucítila, protože se na mě usmála jako na někoho, kdo právě zakopl, protože se místo na cestu díval do jejího výstřihu. Jen jsem tam tak stál, snažil jsem se sledovat nějakou knihu a mlčel jsem.


"No, nebudeme tu přeci jen tak stát. Pojď se mnou," nasadila velmi milý půvabný úsměv a odvedla mě k nejbližším dvěma křeslům. Posadil jsem se a stále ji bez jediného zvuku sledovat. Neodvážil jsem se ani hlasitě dýchat. Erika zůstala stát a opřela se o své křeslo. Její výstřih se přímo nabízel, ale já se přemáhal a sledoval jsem její obličej. Upíři jsou velmi silní a nerad bych skončil jako skvrna na zdi.

Po chvíli se opět napřímila a otočila se ke mě bokem. Vypadala jako by se snažila najít začátek nitě. Nitě příběhu, který mi chce vyprávět. Pak ho našla.

"První byl normální člověk. Žil ve starověkém Egyptě za vlády Amenhotepa IV. neboli Achnatona. Pracoval jako stráž faraona. Jednoho dne rozzuřil královnu Nefertiti a ta ho proklela. První se podle pověstí provinil tím, že obětoval mladého hocha pro své blaho. Netuším co je na tom pravdy, každopádně První uvízl mezi životem a smrtí. Stal se z něj nemrtvý. Až do smrti ho měla pronásledovat neukojitelná touha po krvi nevinných. Bohužel, Nefertiti se to zas tak úplně nepovedlo, neboť Prvního neovládaly emoce tak, jak by si přála. Poté co se stal tímto monstrem, bylo pro něj snadné hodit lítost za hlavu. Zanedlouho po incidentu zmizel. Dlouhé roky, co roky, staletí o něm nikdo nic nevěděl. Ukázal se až za vlády Alexandra Makedonského. Nějak se dostal do Říma a řádil tam. Začal zabíjet v noci, protože zjistil, že ve dne je moc snadným cílem."

"Jeho slunce nezabilo?" odvážil jsem se ji přerušit.

"Ne. První upíry slunce nezabíjelo. Bylo jim pouze nepříjemným. Ten virus, který žil v těle prvního, si začal zvykat na tmu a První začal blednout. Byl to pomalý proces, ale jak se virus předával dál a dál a upíři se skrývali ve stínu noci, virus na sluneční svit začal být alergický. Aby jsi pochopil, to ten virus nás udržuje... při životě. Kdyby ho nebylo, byli by jsme obyčejné mrtvoly tlející ve studených hrobech.

Ale zpět k Prvnímu. Jednoho dne si za oběť vybral mladou římskou ženu. Odtáhl ji do temné uličky a i přesto, že se žena bránila, podařilo se mu zanořit své špičáky do jejího krku a začal sát. Když byl asi v polovině a dívka už nebyla při vědomí, vyrušil Prvního nějaký hlas. V pudu sebezáchovy ženu pustil a utekl. Žena se po nějaké době probrala, netušila kde je ani co se stalo. Ale cítila, že s ní něco není v pořádku. Měla pocit, jako by umírala, odcházel z ní život, ale i zároveň sílila. Děsilo jí to, ale neodvážila se najít pomoc. Ubíhaly dny a srdce pomalu přestávalo bít. Pro ni to byla věčnost. Nechtělo se jí spát, neměla hlad, jen tak seděla v opuštěné uličce, kudy nikdo nikdy nechodil a počítala minuty. Třetí den po incidentu se srdce pohnulo naposled. Byla zrovna noc, měsíc v úplňku. S posledním úderem přišla neuvěřitelná bolest, která projela celým jejím tělem. Všechny její buňky se začaly měnit. Virus měl volnou cestu a začal působit. Po pěti minutách utrpení, přišel klid.

A druhá spatřila světlo světa."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama