Kapitola 3. - Polibek

1. srpna 2010 v 15:53 | Xemantha |  První
http://2.bp.blogspot.com/_GLt9xnXjhqo/TAHEVVZlVTI/AAAAAAAABQs/DNvieMl7Tqo/s1600/Vampire_Kiss.jpg

Erika se odmlčela a zírala do prázdna. Pak se na mě usmála.



"Už je pozdě a předpokládám, že tě toho zajímá ještě mnohem víc. Co kdybych ti ukázala pokoj, ve kterém budeš bydlet?"

Jen jsem přikývl a poté ji následoval chodbami univerzity. Chvíli jsme procházeli kolem řady stejných dveří dokud se nezastavila na konci chodby. Otevřela dveře a ukázala mi můj pokoj.

"Zde budeš několik příštích nocí spát."

Pokoj byl starobylý, ale krásný. U jedné zdi byla postel s nebesy, vedle ní dřevěná skříňka. V druhém rohu stála otevřená skříň, na jejíchž dveřích viselo oválné zrcadlo. Koupelna nebyla součástí pokoje. Na patře bylo po jedné koupelně na obou koncích. Ty pak byly rozděleny na dívčí a chlapeckou.

Erika položila jednu mou tašku vedle postele a poté se na mě otočila. Jediním ladným krokem ke mě přistoupila a zvedla ruku k mému obličeji. Jemně objížděla tvar mého obličeje. Nehýbal jsem se. Nemohl jsem. Ovládla mě směs neuvěřitelného strachu a zároveň touhy. Toužil jsem, aby se mě dál dotýkala, aby nepřestávala.

Její obličej se přiblížil k mému a já v koutku jejích úst zahlédl dva dlouhé bílé špičáky. Rty se dotkla mých. Její oči byly stále stejně prázdné, ale chvílemi jsem v nich zahlédl podivný záblesk. Záblesk života, tužby, kdo ví. Naše obličeje byly tak blízko, že jsem mohl sledovat každou buňku jejího bezchybného obličeje. Dokonalý nos, jasně zelené oči, dlouhé svůdné řasy a tenké černé obočí, které se jí nadzvedlo vždy, když jsem jí položil jednu ze svých hloupých otázek. Stále jsem cítil její rty na svých. Všiml jsem si, že se její oči lehce kmitají, jak si prohlížela můj obličej. Pak se rozhodla. Pomalu zavřela oči a dlouze mě políbila. Už jsem se s dívkami líbal, ale tohle bylo jiné. Cítil jsem podivnou mámivou vůni, její rty měly stejnou chuť a já chtěl víc. Nejde to nijak popsat. I tento jediný polibek byl lepší než nejlepší sex v mém životě.

V tu chvíli jsem pochopil, co jsou upíři zač. Nejsou to žádní démoni, jak se lidé domnívají. Jsou to bohové, kteří jen tu a tam žádají menší oběť od nás, smrtelníků. Je to způsob, kterým  platíme za ty drahé okamžiky, které s nimi můžeme strávit. A také za šanci, že někdo z nás jednou stane po jejich boku.

Erika otevřela oči a usmála se. Nehtem mě opatrně škrábla na tváři. Nebolelo to, ale cítil jsem, jak se má krev dere ven. Poté ranku olízla. Hrála si se mnou, jako kočka se svou kořistí, ale mě to bylo úplně jedno. I kdybych se v budoucích pěti minutách měl proměnit ve vysátou mrtvolu na zemi tohoto pokoje, byl bych šťastný.

Ucítil jsem, že se ode mě odsunula. Zdálo se, že už jí to stačilo. Obešla mě a odcházela z pokoje. Stále jsem strnule stál na místě.

"Uvidíme se zítra" ozval se její hlas ode dveří a pak už jsem jen slyšel, jak se dveře zavřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama